Jak přestat klopýtat o slova před kamerou a ztrácet řádek
Většina přeřeknutí před kamerou začíná v textu: ve větách psaných pro tiché čtení, ve hláskových shlucích, které ústa nikdy nemusela rychle vyslovit, ve jménech, která znáte jen z písma, a v řádku, který ztratíte ve chvíli, kdy z něj oči odejdou. Přepište, co vás zaráží, před natáčením si to zkuste nahlas a natáčejte po krátkých částech, aby vás přeřeknutí stálo jednu větu a zbytek záběru přežil. Klopýtání při čtení je běžné. Koktavost je něco jiného a patří k logopedovi.
Vyzkoušejte teleprompter v prohlížeči
Online teleprompter běží ve vašem prohlížeči.
Když jde o víc než klopýtání
Každý, kdo čte nahlas, se čas od času zadrhne: slovo vyjde v nesprávném tvaru, slabika se zdvojí, oči ztratí řádek. Tato přeřeknutí pocházejí z textu a ze situace při natáčení a právě o nich tento článek je.
Koktavost je něco jiného. Britská NHS ji popisuje jako opakování hlásek nebo slabik, prodlužování hlásek nebo slovo, které se zasekne a vůbec nevyjde, a uvádí, že může přicházet a odcházet. Pokud takhle vypadá vaše běžná řeč, mimo jakýkoli scénář, rady níže pro ni psané nejsou. Patří k logopedovi a NHS dospělému, jemuž koktavost zasahuje do práce nebo společenského života, doporučuje požádat praktického lékaře o doporučení.
Devět důvodů, proč vás scénář zaskočí
Čtyři z nich sedí ve scénáři a řeší se u stolu. Zbylých pět se týká toho, jak čtete a natáčíte, a ty se řeší při zkoušce a v nastavení.
Text byl psaný pro oko
Psané věty jsou stavěné k prolétnutí pohledem: vedlejší věta napřed, sloveso až na konci, řetěz podstatných jmen jako „realizace zavedení nového procesu zaškolování“. Tichému čtení to nevadí. Při čtení nahlas musí ústa vyslovit každé slovo po pořadě, rychle a s nádechem někde uprostřed, a právě tady to drhne.
Opravte to v textu. Řekněte každou větu tak, jak byste ji vysvětlili kamarádovi, a pak si zapište, co jste řekli. Používejte běžná slova, dávejte sloveso dopředu a podstatná jména na „-ní“ a „-ace“ měňte zpět na slovesa: „zavedli jsme“ místo „provedení zavedení“. Jak napsat scénář, který se dá číst nahlas to rozebírá podrobně.
Věty, které jsou příliš dlouhé
U dlouhé věty musíte držet její začátek v hlavě, zatímco čtete její konec, a někde uprostřed najít vzduch. Když dech dojde před tečkou, poslední slova se spolknou nebo na nich hlas klopýtne.
Držte se jedné myšlenky na větu. Když věta potřebuje ke svému udržení tři čárky, dá se většinou rozdělit na dvě. Vyzkoušejte ji nahlas, a pokud se musíte nadechnout před tečkou, rozdělte ji tam.
Zvuky, které se srazí
Některá slova se rychle vyslovují těžko v jakýchkoli ústech: „statisticky“, „specificky“, „čtvrtletní“, „vrstvový“. Jiná jsou samotná snadná a srazí se ve spoji, kde jedno slovo končí hláskami, kterými druhé začíná, jako v „čtvrtý čtvrtek“, „příští štěstí“ nebo „zvlášť stručně“.
Najděte je při zkoušce, aby nenašly ony vás při záběru. Když vás slovo zarazí dvakrát, vyměňte ho: „statisticky“ za „podle čísel“, „čtvrtletní“ za „každé tři měsíce“, „zvlášť stručně“ za „velmi stručně“. Když nic nevyhovuje, řekněte to slovo pomalu uvnitř jeho věty několikrát, protože slovo před ním je součástí problému.
Jména, čísla a nové pojmy
Jméno, které znáte jen napsané, ještě nemá ve vaší paměti zvuk, takže ho skládáte na místě, před kamerou. Totéž platí pro odborný žargon, který čtete každý den a nikdy neříkáte, a pro čísla, která musíte při čtení převádět z číslic na slova.
Pište je tak, jak je budete říkat. Obtížné jméno napište, jak zní, a říkejte ho nahlas, dokud nepřestane být nové. Pište „tisíc dvě stě“ místo „1 200“ a „dva tisíce dvacet šest“ místo „2026“ a zaokrouhlujte tam, kde na přesnosti nezáleží: „skoro polovina“ se říká snáz než „47,6 procenta“.
Oči předbíhají, nebo ztratí řádek
Při čtení nahlas jsou oči a hlas na dvou různých místech textu. V rozboru čtení nahlas od Laubrocka a Kliegla oči v průměru předbíhaly hlas asi o 10 až 16 písmen a čím dál vpřed se dostaly, tím častěji se vracely, aby se podívaly znovu. Když oči přeskočí řádek nebo uvíznou na těžkém slově, hlas je dožene a nemá co říkat, a tahle mezera je to, co slyšíte jako přeřeknutí.
Dejte očím míň práce. Používejte krátké řádky, lámejte je tam, kde byste se nadechli, a udělejte text tak velký, aby se celá fráze vešla do jednoho pohledu. Na papíře posouvejte kartu pod řádek, který čtete. Na obrazovce držte řádek, který čtete, pořád na stejném místě, aby ho oči nikdy nehledaly.
Spěch
Když zrychlíte, jakmile se začne nahrávat, mají oči méně času předběhnout a dech vám dojde dřív. Ve spěchu nemá malé přeřeknutí prostor se uklidnit dřív, než přijde další slovo, a jedno klopýtnutí táhne za sebou další.
Čtěte pomaleji, než se zdá správné, a pak si nahrávku poslechněte: uslyšíte, jestli zní pomalu, nebo se jen pomalu zdála. Označte pauzu po každém hlavním bodě. Pokud váš teleprompter posouvá stálou rychlostí, nastavte ji nižší, než si myslíte, protože text, který vám utíká, je důvod ke spěchu. Jak rychle nastavit teleprompter obsahuje čísla.
Dech
Věta přečtená na posledním zbytku dechu se na konci zmáčkne a námaha vyjde jako klopýtnutí na posledních slovech. U tečky se můžete nadechnout jen tehdy, když vám vzduch vydrží až tam.
Označte nádechy ve scénáři zalomením řádku nebo lomítkem a nadechněte se dřív, než to potřebujete. Při natáčení sedněte nebo stůjte zpříma.
Nervozita
Před kamerou má každá věta větší váhu a první přeřeknutí ji zvyšuje ještě víc. Začnete poslouchat, jestli přijde další chyba, místo toho, co říkáte.
Pomáhají dvě věci. Předem se rozhodněte, že přeřeknutí nic nestojí: kamera běží dál, větu řeknete znovu a chyba odejde ve střihu. A pamatujte, že svou nervozitu cítíte víc, než ji vidí kdokoli, kdo se dívá. Psychologové tomu říkají iluze průhlednosti a ve studii z roku 2003 hodnotili řečníci, kterým se o ní řeklo před vystoupením, své projevy výš, a stejně tak pozorovatelé. Víc o zklidnění nervozity najdete v průvodci jak mluvit do kamery.
Pohledy do poznámek
Každý pohled dolů do poznámek a zpět nahoru znamená znovu hledat své místo, v poznámkách i ve větě, a často už mluvíte, dřív než ho najdete.
Dejte slova tam, kam se díváte. Buď je text u objektivu, na teleprompteru nebo na listu přilepeném těsně pod kamerou, nebo je to pasáž, kterou znáte natolik, že ji řeknete bez dívání. Poznámky na stole vám dají to nejhorší z obojího.
Zkoušejte nahlas
Tiché čtení scénáře říká velmi málo o tom, jak půjde před kamerou. Váš vnitřní hlas se nikdy nezadýchá a nikdy neklopýtne o „statisticky“.
Čtěte nahlas hlasitostí, kterou budete natáčet, vestoje, pokud budete stát. Označte každé místo, kde zaváháte, a pak opravte text na těchto místech místo toho, abyste je přeháněli drilem: věta, o kterou jste při zkoušce klopýtli dvakrát, vás zastihne i v záběru. Přečtěte opravenou verzi nahlas ještě jednou a pak natočte jeden zkušební záběr na telefon, který už předem plánujete smazat. Poslech ukáže, kde se tempo a dech kazí, což tiché čtení neukáže nikdy.
Online teleprompter běží ve vašem prohlížeči.
Kdy se naučit pasáž zpaměti
U většiny videí stojí učení celého scénáře nazpaměť víc, než dává. Text naučený doslova vyznívá odříkaně a díra uprostřed zastaví všechno.
Naučte se první větu a poslední. První udává tón a nese nejvíc nervozity. Poslední nemá další řádek, na který by se oči mohly předem dívat, takže mají tendenci klesnout, zatímco ještě dokončujete. Krátké kousky s čísly a jmény uvnitř, například úvodní háček nebo rozloučení, se naučit vyplatí také. Všechno, co musí být přesné, čtěte: čísla, názvy produktů, citace, cokoli právního.
Pokud se pasáž učíte, učte se ji nahlas a v pořadí, v jakém ji řeknete, větu po větě, a další přidejte, teprve když ty předchozí vycházejí čistě. Naučte se, co každá věta říká, dřív než její přesná slova. Kdo ví, kam věta míří, ji dokončí, i když se znění vytratí.
Použitelný záběr bez nového začátku
Návrat na začátek po každém přeřeknutí vyčerpává. U desátého začátku je úvod vyleštěný a konec se čte unaveně.
Používejte místo toho doplňující záběry. Když se přeřeknete, nahrávejte dál. Zastavte se, nadechněte se, vraťte se na začátek věty, nebo na začátek odstavce, pokud věta navazuje na předchozí, a řekněte ji znovu. Před opakováním můžete jednou zatleskat: tlesknutí je ve vlně zvuku v editoru snadno vidět a označuje, kde stříhat.
Dlouhý scénář natáčejte po částech. Rozdělte ho na bloky o několika větách, které dávají smysl samy o sobě, a každý blok natáčejte, dokud nemáte jednu čistou verzi. Spoje ukryjte střihem na bližší záběr, nebo je nechte jako skokové střihy, které jsou u videí s mluvící hlavou běžné. Aby k sobě díly seděly, natáčejte je při jednom sezení, ve stejné vzdálenosti a při stejném světle a před dalším blokem přečtěte nahlas poslední řádek předchozího, aby váš hlas navázal tam, kde skončil.
Online teleprompter běží ve vašem prohlížeči.
Co dokáže teleprompter, který počká
Teleprompter dává slova do objektivu, což vyřeší pohledy do poznámek. Běžný teleprompter přidává vlastní problém. Posouvá se rychlostí, kterou nastavíte před záběrem, takže když se zadrhnete a zastavíte, text běží dál a buď ho honíte, nebo začínáte znovu.
Teleprompter, který sleduje váš hlas, doplňující záběr zvládne za vás. V režimu Hlas ve Wispimu se scénář posouvá podle slov, která skutečně řeknete, a při odmlce počká. Když se vrátíte a řeknete dřívější větu znovu, scénář se k ní vrátí, takže doplňující záběr nevyžaduje ruce. Hlasové příkazy, tedy pozastavit, pokračovat a návrat o větu zpět, existují v deseti jazycích a čeština mezi nimi není. Při čtení na celou obrazovku zato klepnutí na kterékoli slovo pokračuje od něj.
Když natáčíte v aplikaci Fotoaparát na iPhonu, může být scénář nad ní v plovoucím okně. Dotyk uvnitř okna nic neovládá, takže záběr tam řídí váš hlas: scénář sleduje slova a po zopakování předchozí věty se k ní vrátí. Zdarma online teleprompter běží v prohlížeči a používá jeho vlastní rozpoznávání řeči, takže sledování hlasu vyzkoušíte, aniž byste cokoli instalovali.
Text opravit nedokáže. Věta psaná pro oko se z obrazovky, která vás sleduje, říká stejně těžko jako z papíru, a stejně tak jméno, které jste nikdy neslyšeli nahlas. Dech, tempo a nervozita zůstávají vaše a teleprompter pro koktavost nedělá nic. Opravte nejdřív scénář, protože teleprompter ukazuje jen to, co jste napsali.
Otázky
Posune se scénář, když se chystám promluvit?
Ve Wispimu zůstane na místě. Každý scénář má odpočet před začátkem záběru 0, 5, 10 nebo 20 sekund, u nového scénáře 10, a text během odpočtu stojí, v jakémkoli režimu i v plovoucím okně. V režimech Hlas a Zvuk běžná řeč během odpočtu záběr nespustí, takže poslední „tak jdeme na to“ nechá scénář tam, kde je. Po odpočtu režimy Hlas a Zvuk čekají, až začnete mluvit.
Co když v polovině zrychlím?
V režimu Hlas scénář stíhá, protože sleduje slova, která říkáte, rychleji i pomaleji. Zvuk se posouvá nastavenou rychlostí, dokud slyší váš hlas, a zastaví se, když se zastavíte. Konstantní se posouvá jednou pevnou rychlostí, takže se nejlíp hodí pro vyrovnané čtení.
Ukazuje zvýraznění, na kterém slově jsem?
V režimu Hlas zvýraznění označuje vaše místo a Předstih určuje, jak daleko před vaším hlasem běží: 0 až 3 slova, ve výchozím nastavení 1, volí se pro každý scénář. Zkuste 0 a 2 a ponechte to, při kterém oči čtou, aniž by hledaly řádek.
Vyzkoušejte teleprompter v prohlížeči